Detail uživatele
Kaluž
Komiks a já
Jako dítě jsem hodně četl. Nechuť k přehrabování se v pískovišti a vůbec pobíhání po venku mě přivedla ke spoustě zajímavého čtení pro děti, později pro mládež, a také ke spoustě přebytečných kilogramů, kterých jsem se zbavoval až v pubertě. Vedle klasické literatury (Foglarovky, Malý Bobeš, Děti z Bullerbynu, …) jsem se také dostal k prvnímu komiksu. A tím byl, ostatně jako u mnoha mých vrstevníků, Čtyřlístek. Milované ‘veselé obrázkové čtení‘ pozvolna plnilo mou poličku, rodiče, babičky, dědečkové mi vždy donesli nové číslo a já ho celé okamžitě zhltnul jako malinu. Z éry Čtyřlístku nejraději vzpomínám na příběhy Anči a Pepíka Lucie Lomové. Ti byli naprosto bezkonkurenční a kresba převyšovala vše ostaní včetně známé čtyřky z Třeskoprsk.
Potom se na stáncích SNP znenadání objevila již zdálky zářící hvězda v podobě prvního čísla Mickey Mause. Okamžitý favorit sice úplně nenahradil Čtyřlístek, ale rozhodně jej odsunul na vedlejší kolej. Příhody černého myšáka a později i jeho parťáka Kačera Donalda si zasluhovali mou nejvyšší pozornost. Tady už se šetřilo i ze svého a každý nový výtisk jsem netrpělivě očekával před trafikou žmoulaje hromadu drobných z prasátka. Občas jsem se také dostal ke starým vydáním Rychlých šípů a jako milovník foglarovek, a těch šípařských obzvlášť, jsem se rád nechával unášet dobrodružstvími těch největších správňáků všech dob. Do toho přišli želví nindžové (při návštěve rodiny na Slovensku jsem sehnal i nindža korytnačky), Jurské parky, okamžitě po zakoupení rozpadnuvší se Hvězdné války nebo vojáci z G.I. Joe. Miloval jsem stripy Peanuts v (Rudém) právu (Garfielda ne, nebavil, nudil). Přestože jsem občas odebíral i ABC mladých techniků a přírodovědců, nikdy jsem nepřišel na chuť žádnému ze zde otišťovaných komiksů.
Naprostý zlom však přišel s objevením Asterixe. Na poli obrázkové literatury pro mne něco dosud nevídaného se přelilo v totální oddanost, chrabří Galové měli mou plnou pozornost. Dokonce jsem si tehdy na zájezdě v Řecku zakoupil díl, který u nás ještě nebyl k dostání. Samozřejmě jsem z toho nic nevyčetl, ale kresba byla boží. Podobné zjevení jsem pak ještě zažil u prvních čísel Hergého Tintina.
Tou dobou jsme ve škole také pročítali první čísla herního magazínu Score, ve kterém se časem objevila komiksová rubrika s články, jež informovaly o tom, co frčí ve světě. Ano, psali je Ti, jejichž jména se vyslovují pouze šeptem. Zde jsem zjistil, že existuje nějaký Lobo, že Batman a Superman nehrají jen ve filmech a že Čtyřlístek je pro děti. Tak to šlo nějakou dobu jen o chlebu a vodě (Asterix a Tintin) a ukázky ve Score ve mně vyvolávali divoké snění, co kdyby. A pak to přišlo. Den D, vlastně “C“, a na krámy doslova vyhřezlo první číslo Crwe. A v něm Lobo. A Batman. A taky ten divný Pérák (kterého jsem docenil až po letech). Teď už nešlo šlápnout zpět. Crew za Crwí, den za dnem, pročítání zajímavostí ze světa komiksu s názornými ukázkami, jak to má všechno vypadat. Superhrdinové, nekompromisní brutalita, drsný humor. Ta hovada nám vzala dětství. Čtyřlístky, Myšáci a Kačeři letěli do sběru (byl jsem neznaboh). Můj první komiksový book, který jsem zakoupil za těžce usmolené peníze (dvěstěpětadevadesát vočí) nesl název Sin City. Mám jej dodnes. Modré Crwe i sešitovky na pokračování, vše jsem požíral po nemalých soustech, jednomu by se z toho udělalo nevolno. Na pultech knihkupců se objevily Zázraky. Nikdy jsem tu knihu neotevřel (byla zalitá v přebalu), nikdy jsem neviděl ty úžasné Rossovy záběry. Ten litr jsem do toho tenkrát prostě investovat nechtěl.
Po prozření a uvědomění si nevýdělečnosti ukončilo vydavatelství Crew vydávání sešitovek, Modrých Crwí a nakonec i té pravé domácí rudé pochutiny. Jako kdyby vám přesekli aortu mačetou. Ale přesto, komiks zde zakořenil, uchytil se a dnes sklízíme šťavnaté plody. Mise splněna. To už mi bylo okolo sedmnácti a vzhledem k pro mne neúnosným cenám komiksových booků a pozvolna se rozvíjejícímu zájmu o opačné pohlaví (komiksy tenkrát nebyly sexy) jsem na obrázkové čtení zcela zanevřel. Celá sbírka Crwí (ano, i první číslo) a všech komiksů (ano, i první vydání Asterixů) putovala do místního antikvariátu za pár korun (doslova). Jediné, co jsem v knihovničce ponechal, bylo Millerovo Sin City, to byla (a stále je) srdcovka. Vrátil jsem se opět ke ‘klasické‘ četbě (Pratchett, Gaiman, Palahniuk, Welsh, …) a komiks jsem nechal u ledu.
O pár let později jsem zakoupil první book se Sandmanem. Pak druhý, třetí. Za slušné peníze, z už vlastní výplaty, jsem opět našel ztracenou lásku v obrázcích a bublinách. Zůstal jsem zatím jen u Gaimanovy série (autor Amerických bohů přece nemůže zklamat) a nenápadně pokukoval po trhu, co že se to všechno, po dobu mé nepřítomnosti, objevilo. Nakoupil jsem pár čísel znovu oživeného magazínu Crew a cítil, že se schyluje k velkému třesku. V kině jsem shlédl Temného rytíře a bezprostředně poté jsem zakoupil Millerův Rok jedna a Návrat Temného rytíře. Vesmír se otřásl.
Šlo to rychle. Miller, Moore, Ennis, Loeb, Morrison. Bisley, Mignola, Kieth, McKean, Sale. To jen pro začátek. Doplnil jsem vzdělání ze znovu zakoupených Crwí (při vzpomínce na tehdejší odevzdání prvního čísla do antiku mě bodalo u srdce, tentokrát to už 66 Kč nebylo), našel zálibu v historii komiksu skrze Aargh! a začal se oblíkat do spandexu (to poslední není úplně pravda:). Dnes jsou komiksy téměř všude a je in mít strip v každém periodiku. Není problém si u nás nedostupný komiks nechat doručit přímo ze zahraničí. I já se tak třeba po letech konečně podívám do dnes již u nás zcela vyprodaných Zázraků (a budu jim i rozumět, leta jsem piloval jazyk a už vím, co znamená slovo Marvels:). Vybírám si, neženu se za kvantitou, dávám na ohlasy ostatních čtenářů, čtu recenze a tipy (třeba na MdScomics.net, Komiksarium.cz nebo ComicBookResources.com) a pomalu rozšiřuji svou sbírku.
Komiksu třikrát zdar! A koukejte číst také knihy bez obrázků, ať nezakrníte :D
registrace: 19:01:46 19.1.2010 | poslední návštěva: 17:08:21 16.8.2015